Žandov (dnes Dolní Žandov) je malé město ležící na staré historické vojenské silnici mezi Chebem a Mariánskými Lázněmi. V roce 1197 daroval Jindřich Břetislav III. obec nově založenému klášteru Teplá a Žandov byl poprvé zmíněn. V průběhu staletí Žandov často měnilo majitele. Později byl na návrší vedle obce postaven původně gotický kostel archanděla Michaela, který byl v roce 1682 barokně přestavěn. Obývané více než 800 let, bylo vždy centrem regionu a bylo samostatným panstvím za vlády Sigmunda von Wartenberg. V 15. století byl Žandov povýšen na město a po mnoho staletí si zachovalo charakter města. V roce 1347, během válek mezi Karlem IV. a Ludvíkem Bavorským, byla obec zničena. V roce 1374 dal Karel IV. Borošovi z Osseggu povolení zbořit ruiny a založit nové město. Zřícenina hradu Boršengrýn ze 14. století je dnes chráněnou památkou. V roce 1464 získala obec povolení vařit pivo. Asi od roku 1630 se stal majetkem knížat z Metternichu, kteří měli trvalý vliv na historii města. Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1705 je dnes také památkově chráněná. V roce 1799 založil Johann Geiger manufakturu na výrobu papírových plechovek a tabákových krabiček "Sander", které byly v té době známé. Od poloviny 19. století tvořila obec v soudním okrese Lázně Kynžvart, a o něco později přechází do soudního okresu České Lípi. Sbor dobrovolných hasičů Žandova byl založen v roce 1874 a v následujícím roce byla po sbírce zakoupena nová ruční tlaková pumpa. Hasičská zbrojnice byla umístěna v centru města na náměstí u radnici. Na konci 19. století byla v Žandově soustružnická dílna. Dolní Žandov a jeho farní vesnice Zeidelweid, Markusgrün, Obersandau a Amonsgrün se vyznačovaly zemědělstvím s chovem koní, pěstováním lesa a řemesly. Továrna na mlýnské kameny E. J. Hellera měla adresu Žandov 25. Mimo jiné dodávala umělé mlýnské kameny daleko za hranice. V roce 2022 byl další takový mlýnský kámen nalezen při demolici mlýna (Hintermühle) v Sankt Georgen am Walde (Horní Rakousko). Po první světové válce bylo Němci osídlené město v roce 1919 připojeno k nově vzniklému Československu. Dne 1. dubna 1942 bylo město Dolní Žandov sloučeno se sousedními obcemi Horní Žandov a Zeidlweidu a vznikla nová obec Žandov. Na základě Mnichovské dohody patřilo město v letech 1938 až 1945 do okresu České Lípi, správního okresu Ustí nad Labem, v Říšské župě Sudety Německé říše. Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo vyvlastněno a vyhnáno. Někteří z nich našli nový domov v Arzbergu. Vyhnanci drželi při sobě a brzy byla vytvořena pracovní skupina Eduard Kindler - Josef Kraus - Lorenz Schneider - Anton Paul - Josef Heil - Leo Röll - Heinrich Küß – Domovská skupina Žandov a okolí s cílem udržet vlast živou v paměti. Sraz Žandováku Již více než 60 let slaví obyvatelé Žandova každé dva roky na svátek Michaeli velké "Setkání Žandováku" ve sponzorském městě Arzberg a od otevření hranic také v pondělí v Dolním Žandově. Hosté pocházejí z celého Německa, zejména mnozí z Hesenska a Bádenska- Württemberska. "Hlasy Žandova", naše místní noviny. Pastor Franz Lenz jej poprvé publikoval v prosinci 1947. Jejím cílem bylo znovu sjednotit krajany z jeho bývalé farnosti Žandov, kteří byli vyhnáni na všechny strany. Josef Plahl byl redaktorem 32 let. Model Žandovskeho náměstí a kostelního předprostoru vytvořil Josef Küss (11.5.1916 - 14.7.1994) ze Žandova. Jeho dům byl na Náměstí 44. Jméno domu Žandov- Náměstí 44 bylo "Fawl". Pečlivě vyrobil "Fawl Pepp" speciálně pro "Žandovské rodné světnici v Arzbergu" a bylo tak uchováno pro potomstvo.